Otázky starostů – připojení k optické síti

V pracovních skupinách k usnadnění výstavby naší asociace se zabýváme i otázkami starostů, kteří se na nás obracejí se žádostmi od podporu ve výstavbě vysokorychlostních sítí. Dotazy míří hlavně ze středních a menších sídel.

Otázky přicházejí docela často, jsme za ně rádi. Obce jsou telekomunikačních operátorů, které naše asociace zastupuje.

Může se k optické síti připojit jakákoli obec?

Optická síť je široký technický pojem. Představte si ji jako silniční síť. Dálnice a silnice 1. třídy jsou u nás široce rozvinuté a nemáme žádný problém s jejich kapacitou. Krajská, okresní města, spádové města mají vždy na výběr z více infrastruktur komerčních operátorů, provozovatelů distribučních sítí, sítě drah.

Pokud půjdeme na úroveň 2. tříd, s velkou mírou pravděpodobnosti je každé větší sídlo připojené minimálně jednou páteřní infrastrukturou některého majitele infrastruktury. Tedy veřejných sítí elektronických komunikací (operátoři), nebo neveřejné sítě, které jsou však na základě velkoobchodní nabídky nabízené k pronájmu veřejným poskytovatelům. Obvykle bývá i dostatečná kapacita jak do počtu vláken, tak do schopnosti přenášet objemy dat díky použité koncové technologii. 

Nedostatečná úroveň pokrytí optickými sítěmi je na úrovní 3. tříd, do menších sídel.

Dalším inhibitorem, který musíme vzít v úvahu, je cena páteřní konektivity. Zřídkakdy i poučený laik chápe, že je velký rozdíl mezi 1 Gbps páteřní konektivity a 1 Gbps na účastnické zásuvce. 1 Gbps páteřní konektivity v technické místnosti nádražní budovy v sídle se 7 tisíci obyvatel stojí klidně 25 000 korun bez DPH. V ceně je umístění koncového prvku sítě, ale nikoliv umístění další technologie, které transportuje data dále do sítě – optické vany, profesionálního rádiového spoje. Internet není zadarmo, jde o složitý organizmus, plný velmi drahé techniky, špičkově placených odborníků a miliardových investic.

Přivedení optické sítě s velkou páteřní konektivitou do malých sídel potom nemusí pro obec dávat ani ekonomický smysl. Čím více zákazníků páteřní konektivitu sdílí, tím nižší je její cena. Od toho zde jsou operátoři. Počítají s rozdělením zátěže per jeden uživatel v čase, k tomu nám dobře slouží rovnice pana Erlanga. Asi se budete divit, ale trvalý odběr 200 domácností v roce 2018 nepřekračoval 50 Mbps v optické síti s IPTV službou.

Jak zjistím, kudy vede nejbližší optický kabel a koho mám požádat o to,
aby se k němu obec mohla připojit?

Jako starosta bych to zkusil na stavebním úřadě, v katastru určitě máte nahlášené sítě, které se cítí být dotčené nějakou výstavbou v katastru a vyjadřují se k ní. Novela Stavebního zákona přinesla institut oprávněného investora. Žádná veřejná databáze neexistuje, ačkoliv existuje záměr ji vybudovat, ještě mnoho let existovat nebude. Navíc mnoho sítí není veřejných, a nejsou běžně dostupné.

Doporučil bych řešení obrátit se na některého z operátorů, kteří působí v katastru obce, nebo na páteřní operátory, jako je třeba Dial Telecom, UPC Business, Telco Pro services (ČEZ), ČD Telematika, PODA, nebo CETIN. Umí tuto věc komunikovat i s ostatními operátory a velmi dobře se technicky orientují.

Napojit obec ale znamená přivést páteřní přípojnou síť, nikoliv vybudovat optickou infrastrukturu v obci. To je velmi nákladná záležitost, a existuje celý technologický mix vhodných řešení. A nevyhýbal bych se ani bezdrátovému, protože nové technologie například v 5G pásmu 60 GHz dokáží připojovat domácnosti i s gigabitovými rychlostmi.

Velkou část ceny optické infrastruktury tvoří ocenění věcných břemen. Třeba Středočeský kraj požaduje platbu 450 korun za jeden metr břemene. To je vysoká cena, kterou musí zaplatit operátor k obecním pozemkům. Obecní ceník služebností bývá někdy i vyšší. Ocenění služebností je třeba napravit. Každá strana má dvě mince. Podle zákona platí přeložku sítě ten, kdo ji vyvolá. Výši břemen můžete snížit po dohodě, že cena případné přeložky jde za majitelem sítě.

V obci budujeme kanalizaci a firma dodavatele do výkopu odmítá uložit
naši chráničku. Jak mám postupovat?

Pokud nemáte projekt a stavební titul, nemá žádný legální důvod stavbu sítě umístit. Správný postup je koordinovat projekt už v době záměru výstavby kanalizace, a dát si takovou podmínku i pro souhlas s umístěním stavby v obci. Živelné „naházení“ chrániček do výkopů nemusí být účelné, pokud zrovna nechcete jenom propojit pár obecních budov. Projekt musí mít hlavu a patu, centrální bod s možností připojit přípojnou páteřní konektivitu, umístit technologie a tak.

Navíc kanalizace je zrovna úplně nejhorší, co se týká možností souběhu s chráničkami. Uložení kanalizačních trubek vyžaduje prostorovou ochranu pro případ havárie, je nutné dělat výkop širší, ve významné délce najednou.

Na základě jakého zákona jsou povinni chráničku do výkopu nechat uložit?

Žádná taková povinnost neexistuje. Existuje povinnost povinné osoby podle zákona 194/2017 Sb. koordinovat stavby s oprávněnou osobou, ale to se vztahuje na stavby z veřejných prostředků a ve stádiu záměru. Proto by měly být zřízené databáze takových záměrů, nejlépe u krajských úřadů. 

V novele zákona 416/2009 Sb., která je právě v meziresortním připomínkovém řízení, je návrh zavedení přípolože jako institutu stavebního práva. Po vzájemném souhlasu stran by mohla být síť elektronických komunikací vložená do jiné stavby, ale neměla by povinnost podřídit se předchozímu stavebnímu řízení. Umožnilo by to po vzájemném souhlasu přidat třeba ke kanalizaci nebo veřejnému osvětlení chráničky, a legálně je provozovat. Uvidíme, jak se k návrhu zákonodárci postaví.

6.3.2019

Back to Top